APPETENCE
APPETENCE
Reneesme
„Nessie. Počkej na mě. Víš, že mám na tebe dávat pozor.“ Volal za mnou Jacob.
Uchichtla jsem se. Dávat na mě pozor?! Rodiče mají smysl pro humor. Takový malý výlet kupříkladu do L. A. se mi zdál jako dobrý nápad.
Jakob mě konečně dohnal. „Mám takový dojem, že s tebou tříská puberta mladá dámo.“
Snažil se znít naštvaně, ale já viděla jak mu v očích tančí hvězdičky. Líbla jsem ho na nos. „Zapomínáš že otravným obdobím puberty jsem si prošla když mi byly 3. Teď je mi 16, staříku.“
Maličko se zamračil, nesnášel moje narážky na jeho skutečný věk. Fyzicky jsme byli zhruba stejně staří, asi okolo 25. Ovšem s našimi skutečnými věky to bylo horší, mě bylo 16, ale Jakob trpěl při pomyšlení, že jemu je už 33. Pohled na jeho ublížený obličej mě ale rychle vrátil do reality.
„Promiň Jaku. Já jsem nechtěla…“
Zvedl ke mně oči. „Vlastně máš pravdu. Asi jsem pro tebe moc starý. Měla bys být radši s někým mladším, s někým svého druhu.“
„Jestli narážíš na Nahuela tak…“
„Ooo,“ pitvořil se ten pes „tak on už je to Nahuel. A kdypak bude svatba co? A tetička Rosalie musí být blahem bez sebe. Konečně se zbavíš toho psa, který vám tam otravuje vzduch.“ Pochopila jsem, že naráží na poznámky tety Rose. Ona by mě radši pochopitelně viděla s Nahuelem, ale pokud jsem byla šťastná tak překousla i Jacoba.
„Ty pitomé psisko… Já nechci žádného Nahuela, ale tebe. Dokážeš to pochopit? Jo a k tvým poznámkám o věku, Nahuelovi je asi 176 let, takže tvrdit že je mladší jaksi není na místě.“
Díval se na mě a z jeho obličeje se dal vyčíst jakási láska smíšená s trochou agrese a s velkou dávkou obezřetnosti. Tenhle výraz jsem znala. Míval ho vždycky když jsme se pohádali. Věděla jsem že se zuřivě hlídá, aby se neproměnil a neublížil mi. Věděla jsem co na něj platí.
„Jaku?“ zavrněla jsem „Máš mě rád?“
Chvíli se na mě díval a pak přistoupil na hru. „V tenhle moment tě zrovna moc rád nemám.“ Prohodil s rádoby naštvaným výrazem. Sedla jsem si před něj a sypala mu jehličí na holou kůži.
„Ale já bych moc chtěla abys mě měl rád.“ Zavrčel a skočil po mně. Chvíli jsme se honili, pak jsem mu vběhla do náručí.
„Mám tě rád, hrozně moc tě mám rád.“ Šeptal mi Jacob mezi polibky.
„Tak mi to dokaž, Jaku.“ Zaprosila jsem. V tu ránu mě pustil a složil hlavu do dlaní.
„Tohle po mně nechtěj. Cokoliv, ale tohle ne.“
„Fajn, takže mě rád nemáš.“
„Mám tě rád. Ale Edward by mě – zabil, kdybych se tě jenom dotknul. A tvoje matka? Ta by mi urvala hlavu, kdybych na to jen pomyslel.“
„Fajn. Takže asi budu muset za někým jiným.“
Skočil po mně a přitisknul mě k zemi. „Tohle neříkej ani ze srandy Nesso.“
„Au, to bolí Jaku. Pusť mě.“ Povolil sevření, ale pořád mě nepouštěl.
„Ty že jsi vlkodlak? Pche. Na to jsi moc opatrný. Máma tvrdí žes byl pořádné číslo. Nějak si to nedokážu představit.“
„Ness, já bych hrozně rád, ale nedostal bych to z hlavy. Pořád bych na to musel myslet a to nemůžu smečce udělat.“
„No prosím. Já věděla že to přijde. Smečka, pořád jenom smečka.“ Vyškubla jsem se mu a utíkala domů. L.A. mě najednou přestalo lákat. Vběhla jsem na terasu.
„Strejdo Jaspere?“ Že by byl někde pryč? Strejda Jasper byl můj nejlepší kamarád. Byl můj důvěrník, přestože si to místo snažila usurpovat tetička Rosalie. „Strejdo Jazzi?“ zkusila jsem znovu.
„Ano Nessie?“ objevil se vedle mě. Chytla jsem ho za ruku a táhla ho do garáže. Tam jsme chodili debatovat.
„On mě nechce.“ Zhroutila jsem se vedle matčiny motorky.
„Kdo?Jacob? Nessie nic si z toho nedělej. On tě miluje, ale víš co slíbil Edwardovi.“
„Jo.“ Můj staromódní otec z Jacoba dostal slib, že se mě nedotkne dokud mi nebude 21. Jak pokrytecké. Z toho co mi řekl strýček Emett jsem pochopila, že moji rodiče se spolu poprvé milovali když mámě bylo 18. Pravda po svatbě, ale i tak. „Ale není to fér. Já ho chci, on mě chce. Co se stalo s tím nezodpovědným Jakem?“
„No ten zmizel jakmile se otisknul a zbytky veškeré nespoutanosti mizely s postupem času. Co je z něj Alpha-vlk. Je mnohem zodpovědnější.“ Zase to bylo tady. Alpha-vlk- Smečka. Zodpovědnost. Slib. Dělalo se mi z toho špatně.
„Tak proč to nehodí za hlavu? Proč nejedná instinktivně? Chce mě, já chci jeho. Jednoduché.“
Jasper se nadechnul aby mi odpověděl, ale otevřely se dveře a do garáže strčil hlavu Jacob.
„Já asi půjdu.“ Zazubil se na mě strejda Jasper. Ušklíbla jsem se na něj nazpět.
„Nessie můžu s tebou mluvit?“
„Prosím máš možnost.“
„Nessie já bych hrozně rád udělal co po mně chceš, ale nemůžu. A ty to odmítáš pochopit.“
No dobře, nechtěla jsem to pochopit. „Ale Jaku. Vždyť ty se chováš jako nějaký starý –páprda-.“
„Taky jsem.“
„Nejsi. 33 ti je jen na papíře. Přestal jsi stárnout když ti bylo 16. Srovnej se s tím konečně. 16 ti bude už navěky.“
„Tohle nemá cenu.“ Procedil Jacob mezi zuby a zvedl se. Seděla jsem a koukala do zdi, dokud se za ním nezavřely dveře. Pak jsem se rozplakala.
Jacob
Proč tak blbne? Ublížil jsem jí nějak? Tohle se mi honilo hlavou zatímco jsem běžel k domu za Nessie. Na terase se slunila Alice.
„Je v garáži s Jasperem.“ Mrkla na mě dřív než jsem jí stačil položit otázku.
„Dík.“ Proběhl jsem okolo ní a zamířil ke garáži. Na chvilku jsem zaváhal a pak se rozhodl neklepat. Strčil jsem hlavu do dveří.
Jasper se na mě podíval a pak se otočil k Reneesme. „Já asi půjdu.“ Prošel okolo mě a jeho pohled jasně naznačoval: Buď na ni hodný.
„Nessie můžu s tebou mluvit?“
„Prosím máš možnost.“ Ty slova po mně doslova plivla. „Nessie já bych hrozně rád udělal co po mně chceš, ale nemůžu. A ty to odmítáš pochopit.“ Vypadalo to že o mých slovech přemýšlí.
„Ale Jaku. Vždyť ty se chováš jako nějaký starý páprda.“
„Taky jsem.“
„Nejsi. 33 ti je jen na papíře. Přestal jsi stárnout když ti bylo 16. Srovnej se s tím konečně. 16 ti bude už navěky.“
Zas to bylo tady. „Tohle nemá cenu.“ Otočil jsem se a odešel.
Jasper a mě čekal na terase. „Jacobe já vím že je to pro tebe těžké, ale snaž se jí pochopit, ano? Je citově a emočně vyzrálá a cítí se být připravena na fyzický vztah. To, že ty evidentně nejsi, ona nedokáže přijmout a je psychicky roztěkaná. Dřív kolem ní bylo široké spektrum štěstí a teď se kolem ní rozprostírá hromada pasivní regrese. A mě potom z toho třeští hlava.“ Poslední slova pronesl s jistou dávkou ironie.
„A co mám podle tebe dělat? Říct Carlisleovi aby mi píchnul decku adrenalinu abych mu mohl přefiknout vnučku?“ Skoro jsem křičel, zapomínajíc na partičku upírů vedle v domě.
Najednou vedle mě stála Rosalie. „Cos´to řekl podvraťáku?!“
Skočila po mně, ale stihl jsem uhnout. „Ježišikriste, Rose to nebylo míněný vážně. Je toho na mě moc.“
„To tě neomlouvá pse.“ Znovu podnikla výpad. Pak jsem ucítil jak se mi tělem rozlévá oheň. Věděl jsem co přijde. Přeměním se a Rosalii přinejmenším hodně ublížím. A ne že by ta myšlenka nebyla příjemná.
Carlisle za mými zády se mně snažil uklidnit. „Klid Jacobe, dýchej. Rosalie to tak nemyslela.“
„Ale myslela.“ sykla Rosalie.
Oheň byl čím dál tím palčivější. Otočil jsem se a vběhl do domu. Reneesme seděla tam kde jsem ji nechal a plakala. Popadl jsem ji za ruku a vyběhl s ní ven. „Co to děláš? Pusť mě. Jacobe, kam mě to vlečeš?“ ječela na mě Nessie.
Zavrčel jsem a hodil si ji přes rameno. Bušila mě do zad a něco na mě na křičela. Slova jsem nevnímal, ale v jejím hlase zaznívalo po dlouhé po dlouhé době vzrušení a radost.
„Chtěla ses přece podívat do L.A. ne?“ prohodil jsem k ní.
Ztuhla. „Postav mě na zem Jacobe Blacku.“ Přikázala mrazivě.
Zmateně jsem ji postavil, vždyť tohle chtěla, ne? Stála přede mnou jako bohyně pomsty, pak se najednou zvonivě rozesmála, plácla mě a řekla: „Máš ji!“ Otočila se a utíkala pryč.
Reneesme
Nesnáším ho. Je úplně … . Z myšlenek mě vytrhl hluk. Evidentně nějaká potyčka na přední terase. O chvíli později do garáže vtrhl Jacob. Chytil mě za ruku a táhl mě ke dveřím. To si myslí, že mu jen tak odpustím?
„Co to děláš? Pusť mě. Jacobe, kam mě to vlečeš?“ Sice jsem na něj křičela, ale zárověň mě to nějakým zvráceným způsobem vzrušovalo. Takhle se Jacob nechoval už hodně dlouho. A chybělo mi to. Ale přesto jsem mu nechtěla jen tak padnout kolem krku.
„Chtěla ses přece podívat do L.A. ne?“
Chtěla jsem ale ne na jeho zádech. „Postav mě na zem Jacobe Blacku.“
Poslechl mě a tvářil se zmateně. Ještě chvilku jsem si vychutnávala jeho zmatek. „Máš ji!“ praštila jsem ho do ramene. Počítala jsem s tím, že překvapení by mi mělo zajistit tak 2 vteřiny náskok. Slyšela jsem jak Jacob za mnou zavyl a vyrazil. Musela jsem se smát. Tohle byl Jacob kterého jsem znala a milovala. Asi 70 mil před Los Angeles mě Jacob dohnal a předehnal.
„Jaku?! Jaku počkej na mě. Takhle tě do hotelu nepustí.“
„Proč ne?“ zašklebil se Jacob. „Něco není v pořádku?“ podíval se na své oškubané tepláky a ušklíbl se.
„Mě se líbí všechno, ale mám dojem že Hugo Boss udělá lepší dojem.“ Vrátila jsem mu úšklebek.
„Oh, fajn… Hugo Boss…. Nemůžu se dočkat.“ Prohrábla jsem mu vlasy a chytla ho kolem pasu.
„A co uděláme s tebou, princezno?“ políbil mě Jacob.
„Se mnou?“
„Vypadáš jako divoženka. Nebo spíš jako upírka.“ Vyplázla jsem na něj jazyk a táhla ho k nejbližšímu obchodu s oblečením.
„Ano slečno?“ obrátila se ke mně prodavačka.
„No řekla bych že oblek pro pána a nějaké vhodnější šaty pro mě.“
Prodavačka si mě štítivě prohlédla. „Ehm.. řekla bych že už je nejvyšší čas.“ Odběhla a vrátila se s hromadou věcí na ramínkách.
O 45 minut později jsme vcházeli do foyer hotelu Walldorf podobni úspěšnému milionářskému páru.
„Mohu vám pomoci slečno?“ obrátil se ke mně úlisný recepční.
„Ano, ráda bych vaše nejlepší apartmá. Slečna Cullenová s přítelem.“
Chlápek si prohlédl nejprve mě a pak Jacoba, ale nic nenamítal.„Ano jistě, hned to bude. Záloha činí 2 000 dolarů splatných předem.“
Nevyvedlo mě to z konceptu, poučena školou tety Alice, jsem u sebe vždycky měla kreditku. Recepčnímu se rozlil po tváři úsměv. „Martin vám pomůže se zavazadly. Příjemný pobyt.“
Po našem boku se objevil chlapec s nadšeným výrazem ve tváři. Jeho úsměv se o pár stoliček zkrátil, když zjistil, že žádné zavazadla nemáme. Výtah nás vyvezl do 30. patra. Otevřela jsem dveře a vešla do pokoje. Ložnici vévodilo obrovské, načechrané letiště.
Jacob mě obrátil k sobě a začal zuřivě líbat. Rozepjal mi šaty… ehm, no rozepjal není to pravé slovo, a táhnul mě k posteli.
„Vítej zpátky Jaku.“ Zašeptala jsem.
Konec